Smrt v sedle II. aneb kokoti na sněhu

Začátek jarní sezony se pomalu blíží, zimní příprava pomalu graduje a stejně jako vloni se realizační tým Lokomotivy rozhodl uskutečnit záverečné předsezonní kundičně taktické soustředění. K záverečnému fyzickému a zejména psychickému testu byla stejně jako loni vybrána podniková Lokozotavovna na Kovářské. Po loňském úspěchu tak již v pátek večer místní obyvatelstvo s napětím čekalo na příjezd kolony vozidel s legendami. Zejména penzion Avionika, který měla Lokomotiva na páteční večer rezervován byl v obležení lačných diváků. Místní příznivci byli ale ze začátku zklamáni neboť nedorazil jejich největší miláček Olica, jež byl přítomen pouze ve formě popela v urně, kterou s sebou Lokomotiva vozí na všechny klíčové akce. Soustředění tradičně kontroloval sponzor oddílu Miloň Cír jež s sebou opět přivezl svoji kouzelnou tašku. Večer tak bylo veselo, stínem snad byla pouze brzká zavírací doba kterou nastolila místní servírka Žaneta. Celá Lokomotiva tak v převlecích zavítala ještě do místního nonstopu, kde skomírající zábavu místní omladiny roztočila na nejvyšší úroveň. V pozdních nočních hodinách pak postupně jednotliví hráči odcházeli do chladu krušnohorské noci vstříc sobotnímu cyklovýjezdu.

Ranní probuzení nebylo z nejčerstvějších, překvapením bylo, že u snídaně jako první byli Radko s Karlicou. Zejména u Radka nikomu nešlo do hlavy, že by byl tak nažhaven na bajkový výšlap, zejména po jeho loňském extempore s chlapečkem na tříkolce. Po lehkém vysvětlení vyšlo najevo, že se Karlica s Radkem v nonstopu dohadovali nad mapou o profilu a kilometráži sobotní trasy tak dlouho až zjistili,že venku je již světlo. Pivo a Lokotkovice k snídani dodalo všem potřebnou energii na cestu a přes jemné protesty Radka, který v rasta čepičce s dredy vypadal jako Sanka z filmu Kokosy na sněhu se mohlo vyrazit. Tým opustil sponzor Miloň jehož tradičně největším sportovním výkonem bylo pořízení společného snímku před výjezdem. Trasa byla tentokráte poctivě naplánována striktně v Čechách bez zbytečného bloudění v Německu a také s dostatkem občerstvovacích stanic. Počasí sice nebylo nejteplejší, všude kolem sníh, ručka teploměru sotva ráno přelezla 5 st., ale celá ekipa v lehkém opojení Lokoly a dalších nápojů se vydala lesní cestou vstříc prvním kilometrům. Tradičně hyperaktivní Karlica s dvojkou v žíle předváděl, že absence spánku mu nijak neubírá na výkonu a ihned se ujal vedení. Prvních 15 km bylo na rozjetí, nenáročný terén se sněžnými přejezdy byl pro zkušené bajkery krásným zpestřením. Ale i v těchto krásných pasážích bylo slyšet z úst některých jezdců neslušná slůvka. Radko na stroji KTM vyzbrojen rasta čepičkou a zahradními rukavicemi zjevně podcenil zimní gumy a sněžné pasáže zdolával jako Radek Šimůnek s kolem na rameni. ANi nový člen Lokotýmu Radko Lora jež se první večer jevil jako skromný, nenápadný a slušný člověk nevypadal, že jízda na bicyklu mu způsobuje libé pocity. Ba naopak z jeho úst jsme mohli slyšet velmi ostré až překvapující vulgarismy. Naštěstí po 15 km pod Klínovcem celý peloton narazil na právě otevřený penzion u Janičky kde se mohl občerstvit polévkou a Gambristarem a remcající členové výpravy tak na chvíli ztichli. Janicův návrh dojet na Klínovec se nesetkal s přílišným zájmem a tak po hodině odpočinku se ekipa vydala za jemného sněžení směr Měděnec. Rovinatý terén s novou silnící dovolil skupině zvýšit cestovní rychlost. Lora s Radkem, kteří těžili ze svých slicků a kilogramů nabrali v jednom klesání takovou rychlost, že si dokonce dovolili předjet Karlicu jehož vysoký posez na kole nebyl právě nejaerodynamičtější. Po příjezdu do Měděnce ovšem dostali oba dva od Karlici dlouhou přednášku o tom, že toto si již nesmí na pana Nedotknutelného dovolit. Slovy Karlici, který se přikrmil další polévkou a Gambristarem s Lokolou - "Já jezdím vždycky první, nikdo mně nesmí předjet a v zápase nikdy nestřídám, je to jasné?". Po tomto vyčerpávajícím školení se Lokotka vydala vstříc kulturnímu zážitku. Na naléhání místního kuchaře, který zároveň funguje jako průvodce v Měděnském dole se partička vydala jako vůbec první letošní turisté na prohlídku štoly Marie Pomocné v Měděnci. V efektních helmách přípomínající zátky od Staropramenu si lokoťáci vyslechli zajímavou historii těžby nerostných surovin, aby zhruba po hodině mohli vyrazit na další štaci směr Černý potok - stánek u Bambuse. Toto poutní místo na hranici s Německem loni zachránilo zejména skomírajícímu Olicovi život a tak bylo nutno z nostalgie tuto destinaci navštívit. Stánek nezklamal, byl tam i se stejným osazením. Tradiční pivko a sušenky v bohem zapomenutém místě bylo posledním zastavením na trase, do Kovářské zbývalo asi 10 km, které byly již v poklidném tempu. Pod hrozbou Karlicových pohrůžek si již nikdo nedovolil ohrozit jeho první místo a tak po dojezdu mohl Karlica vychutnávat pocit etapového vítěze.

Večer byla pro Lokomotivu připravena relax zóna penzionu Avionika. Vířivka, sauna, parní box a lednice se šampusem byla vítaným zpestřeným a zakončením etapy. Po sauně a večeři se již konečně i hyperaktivnímu KArlicovi začaly klížit oči a byl čas jít dopít sud na barák. Radko s Karlicou však usnuli vedle sebe ve stejné póze a o další zábavu již nejevili zájem. Po chvíli odpoadli i ostatní, ovšem rekord z loňska byl překonán o půl hodiny, zřejmě zkušeností a fyzičkou.

Nedělní slunné ráno již bylo tradičně ve znamení odřených prdelí a dřevěných nohou. Po nezbytném uvedení zotavovny do původního stavu již mohli všichni zúčastnění v poklidu nasednout do svých vozů, odjet domů a zkusit se za týden dát dohromady na první jarní zápas v Dobříši.

Ke článku je přiřazena fotogalerie

Facebook

Volejbal Rakovník | Plážový volejbal a beachvolejbal - Beachservice.cz | Volejbal Mohelnice | Beachvolejbalový klub PragueBeachTeam
Český volejbalový svaz | Těžký úraz a trvalé postižení - SOS Patrik